Tips and news
Jaroslav Malina
Jaroslav Malina, an influential scenographer and artist who helped shape the new direction PQ took in 1991, 1999, 2003 died on May 14th at Chomutova Lhota in South Bohemia, landscape he loved and that inspired many of his abstract paintings and his theatre designs. He will be greatly missed and fondly remembered.
Photo: Joe Brandesky
Malíř, scénograf, kostýmní výtvarník, grafik, pedagog. Jeho tvorba zahrnuje realizace pro činohru, operu, loutkové divadlo, film i televizi.
V letech 1952–1957 studoval soukromě u prof. Zdenka Sklenáře, v letech 1957–1961 výtvarnou výchovu na Pedagogické fakultě Karlovy university u prof. Cyrila Boudy, Martina Salcmana, Karla Lidického a doc. Zdeňka Sýkory. V letech 1961–1964 studoval na katedře scénografie DAMU v Praze u profesora Františka Tröstera a doc. Oldřicha Smutného. Od roku 1990 do roku 2000 na této škole sám vyučoval, v letech 1996–1998 byl jejím rektorem. Docenturu získal v 1993, v roce 1998 se stal profesorem. V roce 2002 obdržel titul Doctor Honoris Causa na The Nottingham Trent University. Opustil Prahu a trvale se usadil na jihočeském venkově.
Od roku 1964 byl scénickým výtvarníkem Divadla F. X. Šaldy v Liberci, odkud v roce 1980 odešel jako scénograf do Klicperova divadla v Hradci Králové. Po roce 1982 byl jako výtvarník ve svobodném povolání. Jako scénograf spolupracoval s Městským divadlem ve Zlíně (do roku 1989). V letech 1990 až 1991 pravidelně spolupracoval s dalšími českými divadly, především s Realistickým divadlem (později Labyrint) v Praze a s operou Národního divadla moravskoslezského v Ostravě.
Doma a v zahraničí vytvořil přes 400 scénických i kostýmních výprav pro divadlo, film a televizi. Například: B.Martinů-Ženitba /1962-Operní studio AMU – Disk, Praha/; J. Voskovec – J. Werich – Slaměný klobouk /1967,Divadlo F. X. Šaldy, Liberec/; W. Shakespeare – Komedie plná omylů /1971, Divadlo V. Nezvala, Karlovy Vary/; L. Stroupežnický /1976, Naší furianti, Divadlo J. Záborského, Prešov/; C. Gozzi – Být královnou v Samandalu /1977, Činoherní studio v Ústí nad Labem/; R. Patrick – Kennedyho děti/ 1978, Národní divadlo, Praha/; J. Jílek – Silvestr /1984, Státní divadlo Rostov na Donu, SSSR/; F.G. Lorca – Dům Bernardy Alby /1987, Black Box Studio, San Francisco State University, USA/; F. Dürrenmatt – Herkules a Augiášův chlív /1998, Národní divadlo Praha/; V. Havel – Asanace /1990, Realistické divadlo Praha/; K. a J. Čapkové – Ze života hmyzu /1994, McNeese University, Lousiana USA/; J. Gay – Žebrácká opera /1996, Divadlo na Vinohradech, Praha/; C. Debussy – Pelléas et Mélisande /1997, Národní divadlo moravskoslezské v Ostravě/… Úzce jako scénograf spolupracoval s režiséry I. Rajmontem, J. Grossmanem, L. Engelovou, I. Krobotem, J. Herzem, J. Schmidem aj. Jako výtvarník se podílel na filmech – Straka v hrsti /1982/, O živé vodě /1987/. Poslední léta žil v Chomoutově Lhotě u Tábora.
Od roku 1990 do roku 2000 vyučoval na katedře scénografie DAMU, kde byl vedoucím 3. scénografického ateliéru. V letech 1996 – 2001 vykonával funkci rektora DAMU.
Po tři roky, v letech 1968–1971, byl členem exekutivy OISTT. Přednášel na universitách v USA, Japonsku, Finsku a Velké Británii, kde mu byl v roce 2002 udělen čestný doktorát na Nottingham Trent Univerzity.. V roce 1984 získal Zlatou medaili na 7. mezinárodním triennale scénografie v Novém Sadu (v tehdejší Jugoslávii). V letech 1991, 1999 a 2003 byl generálním komisařem Pražského Quadrienále.
Jeho práce jsou uváděny v prestižních mezinárodních publikacích. Má vlastní heslo v encyklopedii La Scene Moderne (Edition Carre, Paris, 1997), v roce 2001 byl vybrán mezi dvanáct světových scénografů současnosti pro Stage Design (RotoVision, London) a je též zastoupen v nedávno vydané knize o historii scénografie v Evropě a v USA Making the Scene autorů Oscara G. Brocketta, Margaret Mitchell a Lindy Hardberger (Tobin Theatre Arts Fund, San Antonio, 2010).
Přesto, že byl uznávaným scénografem, věnoval se především malování. Kresba je výrazový prostředek, který dokáže velice jednoduchou, lapidární formou vyjádřit podstatné. A mnohdy daleko lépe než sebelepší elektronika, vysvětlil. Jeho díla jsou zastoupena ve sbírkách Národní galerie, Národního muzea, Uměleckoprůmyslového muzea, Divadelního ústavu a Muzea české hudby v Praze, Oblastní galerie v Liberci, The Theatre Research Institute Columbus v Ohiu, San Francisco Performing Arts Library and Museum, McNay Museum of Art San Antonio, Kunsthistorisches Museum Wien, Sasakawa Peace Foundation a v soukromých sbírkách v ČR i v zahraničí. V roce 1999 nakladatelství Pražská scéna a Divadelní ústav vydaly monografii Jaroslav Malina autorů Vlasty Gallerové, Jiřího Machalického a Věry Ptáčkové. Jeho díla byla vystavována na více než třiceti samostatných výstavách.
Zemřel náhle uprostřed příjemné a radostné přípravy výstavy maleb z posledních pěti let.
Rozloučení se zesnulým se bude konat v úzkém rodinném kruhu. Další vzpomínka se uskuteční v rámci zahájení výstavy v Galerii na zámku v Jindřichově Hradci v polovině července.
